Mrtvola
Béďa si zaujatě poposedl. „Aha a o co vlastně jde, co je to za kšeft ? Nějaká černota?”
„No úplně čistý to nejspíš nebude, ale přesně ani sám nevím. Každopádně mi naznačoval, že je to téměř bez rizika, ale musí se to uskutečnit co nejdřív. Proto jsem tě sem taky vytáhl už dneska.”
Jen co to dopověděl, vrzly za nimi vchodové dveře, a za moment se v místnosti objevil asi třicátník oblečený ve světlých rifl ích a koženém křiváku s ulízlými tmavými vlasy dozadu. Zamířil rovnou k baru a na něčem se domlouval s číšníkem. Poté se rozhlédnul po sále a spatřil Patrika. S až přehnaně vřelým úsměvem si to hned namířil k jejich stolu.
„Čau chlape, já jsem Zdenda,” uvedl se, podal Bedřichovi ruku a posadil se naproti nim. Béďa vstal, rovněž se představil a v očekávání toho, co bude, se posadil zpět na židli.
Zdenda si rozepnul křiváka, vytáhl z krabičky camelku a zapálil si. Číšník Karel dorazil vzápětí s tácem se třemi pivy a třemi panáky whisky, které na pokyn Zdeňka rozložil na stůl všem zúčastněným.
„Tak na zdar naší akce!” vyřkl Zdeněk a pozdvihl sklenici whisky.
Oba jeho, na okamžik zaskočení parťáci, se vzápětí vzpamatovali a nadšeně si s ním přiťukli.
Zdeněk se aktivně hned ujal slova. Bylo vidět, že je to typ člověka, který ví, co chce, a jde si za tím. „Nebudu chodit kolem horký kaše. Pokud se
z nějakýho důvodu nedohodneme, nebo do toho prostě nebudete chtít jít, tak vše to, co tu bylo dnes řečeno, zůstane u tohoto stolu. Žádný podrazy ani předávání informací kamkoliv dál, jasný!?”
Souhlasně a vážně přikývli.
Upil trochu piva, rozhlédnul se kolem, zda někdo neposlouchá a pokračoval. „Určitě jste zaregistrovali, co se tady dělo. Myslím povodně. Právě díky povodním je tu šance přijít k velkýmu balíku prachů.”
Béďa s Patrikem se na Zdeňka nechápavě zadívali. Ten významně pozdvihl obočí, a hned pokračoval dál.
